Za Babiše se z úředníků stala zase honorace. Co se na lidi, kteří vydělávají na jejich platy, dívají povýšeně

Foto: ilustrační, Pixabay.com

PETR VRABEC

V politice Andreje Babiše jako by se vrátil socialismus. Žilo se na dluh, ačkoliv výkonnost ekonomiky tomu neodpovídala, úředníci byli honorace, uplácelo se horem dolem, „všichni kradli a nikomu nic nechybělo“. Je to pořád přitažlivá myšlenka, která ale nebude nikdy fungovat. Jako bychom za těch třicet let zapomněli, že tady byl v roce 1989 stát před bankrotem, což ho porazilo možná spíš než demonstrace na Letné.

Debaty na sociálních sítích po jednom mém komentáři, že zaměstnanci ve státní správě berou víc než zaměstnanci v soukromé sféře, vyvolaly i dotazy do pléna typu „přece nemůže mít středoškolák stejně jako vysokoškolák?“. Jenže tak otázka nestojí. Ale i kdyby, ano, může. Protože vytvořil na rozdíl od státního úředníka zcela prokazatelně jednotku ekonomického bohatství země. Ale pojďme k tomu vzdělání a jeho využití.

Stát platí vzdělání všem bez rozdílu. Důvodem je, aby měl dostatek lékařů, právníků nebo učitelů. Rozhodně je ale zbytečný luxus, když vysokoškolák někde na úřadu za 45 tisíc plus všechny zaměstnanecké benefity deset a půl měsíce v roce obrací lejstra. Protože v ten daný okamžik slouží vysokoškolský diplom k jedinému, vyšší platové třídě zaměstnance a na maloměstě ještě ke společenské prestiži. I to je jeden z těch důvodů neefektivity státu. Že za práci středoškoláka dává vysokoškolskou výplatu, odvádí za něj vyšší zdravotní a sociální pojištění a v důsledku kvůli tomu bude jednou platit i vyšší důchod. Na mnoha pozicích není nutné mít vysokoškoláka. Zvlášť v době digitalizace, když jde řadu operací v klidu svěřit počítači. A v žertu dodejme, že umělá inteligence zatím nemá za zády odbory nebo nějakou tu #hustou dvojku, Maláčovou se Stropnickým.

Stát potřebuje vysokoškoláky a podporovat je zejména v první linii inovací. Aby bádali, jak stát modernizovat, jak zlehčit život jeho obyvatel. Aby se z montovny stalo Silicon Valey střední Evropy, třeba jednou. Nakonec, to je proč taky si stát platíme. A že tu jsou vysoké daně! V podstatě polovinu svých výplat totiž odvádíme formou přímých a nejrůznějších nepřímých daní. Jenže, přesto je stát v obrovských dluzích a na nějaké extra převratné inovativní projekty to tady nevypadá.